Lhala bych, kdybych tvrdila, že miluju přírodu a obdiv k ní mě pohání ke klávesnici. Zvířata jsem si zamilovala - jak jinak - skrze jazyk. Slyšte libozvučnost jejich jmen: bekasína, salangana, pižmoň, karakal, trubýš, fregatka… Přiznám se, že estetika zoologických pojmenování byla spouštěcí inspirací a také prvním kritériem volby hrdinů. Druhým kritériem bylo místo jejich výskytu, neboť se slušelo spravedlivě pokrýt celý globus. Teprve na třetím místě stál samotný živočich, jeho podoba, chování a zvyky. Poznala jsem, že mohou být fascinující. Už pouhé jejich studium vnukalo zápletky: mořská okurka vyvrhuje své vnitřnosti, gekon listový není vůbec vidět, tlamovec pestrobarevný schovává své děti v tlamě a tak dále. Zkrátka, jak se kdesi v knize píše, příroda je ve skutečnosti pravý horor - a já jsem střípky z něj převedla do lidské řeči.