Podívejte, třeba dnes. Ráno se špión plíží k balvanu, dlouhým rypáčkem prozkoumává terén, v cíli se pozorně rozhlédne, není-li někým sledován, a potom šeptá do kamene: "Tady vychuchol, tady vychuchol, hlásím, že východ slunce proběhl v pořádku. Voda hučí po lučinách, bory šumí po skalinách, tráva je studená, mlha se válí. Navrhuji zvýšit teplotu vzduchu a mlhu odstranit. Konec hlášení."
Po pár hodinách nastávají změny. Vychuchol sleduje, že se otepluje a mlha mizí. Dobře to naši zařídili, pašáci. Třetihorám zdar!
V poledne se špión zase krade k mrtvé schránce. Dlouhým ocasem zametá stopy a u kamene šeptem hlásí: "Tady vychuchol, tady vychuchol, hlásím, že je poledne. V sadě skví se jara květ, slunce pálí, tetřev toká. Navrhuji ztlumit slunce a umlčet tetřeva. Konec hlášení."
Den pokračuje a vychuchol s uspokojením sleduje, jak slunce slábne a kvečeru zapadá. Perfektní, pochvaluje si zavrtán ve svém pelechu, horko je pryč, a tetřeva už taky není slyšet, bezvadná práce, skvělí mastodonti. Třetihorám zdar!
Vychuchol na krátko zdřímne, ale o půlnoci už se opět plazí k balvanu. Jeho blanité pracičky šelestí v trávě. "Tady vychuchol, tady vychuchol, hlásím, že je tma. Nic nevidím, nic nevidím. Žába kuňká, zvířata spí. Navrhuji rozsvítit slunce, uspat žábu a probudit zvířata. Konec hlášení."
A skutečně, žába po pár hodinách umlká, na východě začíná svítat a břeh Volhy zvolna ožívá. Třetihory zařídily ráno!
Tak to šlo den co den celá dlouhá léta. Vychuchol byl špión tak zarputilý, že i tomu netečnému kameni došla trpělivost. Když se k němu jednou za úsvitu špión opět přikradl, kámen promluvil: "Vychuchole, vychuchole, nechej už těch hlášení, nechápeš, že si počínáš směšně a hloupě?"